Jdi na obsah Jdi na menu
 

Vzpomínáme na Izis

Tento text se původně jmenoval:

Seznamte se (s Izis)      

Bohužel krátce po jeho napsání začala Izis hubout, následoval údiv mé tehdejší vet. lékařky, proč chci dělat biochemické testy, když fenka vypadá zdravě. Když mi však volala výsledky, byl její optimismus tatam.  Sdělila mi, že fenka umírá, protože má naprosto strašné jaterní hodnoty. Následný ultrazvuk ukázal, že místo homogenních jater má Izis jakýci mrakovitý útvar.  Několik měsíců jsme se ji snažili udržet při životě, dokud alespoń měla chuť do jídla. Víc o tom psát nechci.

Už v době kdy se naše panička se zalíbením koukala na mamčino břicho, jak se hýbe pohyby mých sourozenců i mými, líhla se jí v hlavě myšlenka, že by bylo hezké nechat si ještě jednu šikovnou fenečku. Zároveň se tam hned ale tlačila myšlenka druhá, že by to manžel nemusel ustát. Nicméně ta první se ne a ne dát vyhnat. Panička si totiž už minule nechala po mamince moji starší sestru, elegantní Cheenu a říkala, že by bylo hezké jezdit se 2 šikovnýma holkama.

Pak přišel den našeho narození.

Nejdřív se narodili mí silní bráškové a šťastná panička se v duchu smála, že si to páníček určitě vymodlil, protože ji zná, tak aby nebyla v pokušení. A pak se narodilo jedno drobnější štěňátko a ona si řekla, že by přeci jen i její tajná motlitbička byla vyslyšena a přeci se narodila alespoň jedna fenka ? Když si mne mamča dostatečně ošetřila a půjčila mne paničce,aby dotáhla prvotní ošetření k dokonalosti, potvrdilo se jí to.

Následující dilema rozhodl nakonec paradoxně páníček (především díky mé šikovnosti) a tak jsem se sice musela rozloučit s bráškama, ale zůstala jsem doma.

To je v Dašicích kousek od Pardubic.

Moje panička se jmenuje Lenka, páníček Mirek a mají dvě dvounohá štěňata Radka a Tomáše.

Ve čtyřnohé smečce je nyní v r. 2006 nejstarší a největší leonbergřice Jasty z Daš. zát. (podle paničky paní profesorka). Pak následuje teta Bessy (divoška) a mamča Brita (sluníčko, obě ze Zelených luhů), jediný zástupce silného pohlaví starší brácha Grief (nadšený aportér) a sestra Cheena (s tou si nejvíc hraju).

Já se paničce líbila především svojí temperamentní a průbojnou povahou.

Všichni bráškové měli v 7 týdnech o 2 kg víc, ale já jsem stejně byla nejrychlejší, nejživější a nic jsem si nedala od bráchů líbit. Naopak jsem byla včele všech průzkumných akcí.

izis-a-ilko-upr-kontr.jpgNejčastější slovo, které o mně panička říká, je šikulka.

Bodejť ne, když je mi 10 měsíců a umím na povel chodit, čekat, štěkat, skákat, probíhat tunel i běhat slalom, krásně se předvádět na výstavách (fotky jsou na stránkách klubu u spec. výstavy ve Svítkově 2005 a MV Brno únor 2006) a kdovíco ještě.

Učím se prý mimořádně rychle. No ono mi stačí koukat na Cheenu a pak, mám taky ráda pochvalu a odměny co dostávám. A taky mám ráda pískací aportek. Ráda za ním běhám, ale nechci jej vracet, mnohem víc se mi líbí, když mně ostatní honí a chtějí mi ho sebrat.

Taky moc hezky skáču, vysoko a daleko (je to ve fotoalbu), ale panička to zatím nerada vidí. Že prý budu muset na nějaký rentgen a že bych do té

img_18511.jpg

 doby moc skákat neměla a že prý si moc oddychne, když ten rentgen dopadne dobře.

Hodně se ale zlobí i páníček - proč prý kvůli nám pejskům dělal plůtek na rozdělení zahrady, když nás panička stejně naučila přes něj skákat. No já taky nechápu proč ho dělal.

 

Na fotech je I vrh a dále Izis ve 4. týdnu - 2x, v 8. ýdnu s Ilkem a v 10. měsíci.img_1866.jpg